Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, Nový Jičín, příspěvková organizace
Search
Close this search box.

Poradenství

V rámci rozpočtování finančních prostředků z ministerstva došlo i k toku finančních prostředků v souvislosti s § 161 odst. 1 písm. a, bod 4 školského zákona směrem ke školám na pokrytí nákladů na uvádějící učitele v rámci tzv. adaptačního období.

Kde školy definovaly počet uvádějících učitelů?

Ve výkazu R13-01 (výkaz o ředitelství) v roce 2023.

Jaká je výše finančních prostředků?

V prvním roce adaptačního období:

  • 36 852 Kč za rok na 1 začínajícího učitele (částka zahrnuje 24 000 Kč na plat, 8 352 Kč na odvody),
  • 4 500 Kč na ostatní neinvestiční náklady (ONIV)

Ve druhém roce adaptačního období:

  • 16 176 Kč za rok na 1 začínajícího učitele (tj. 12 000 Kč na plat a 4 176 Kč na odvody).

Jak správně finance použít?

Prostředky na platy a s nimi související odvody je možno využít na odměnu uvádějícího učitele ve výši v závislosti na výkonu role. Lze také prostředky rozdělit mezi více zainteresovaných učitelů. Konkrétní specifikace a výše by měla být definována ve vnitřním platovém předpise nebo podobné směrnici.

Prostředky na ONIV mohou být využity např. na další vzdělávání uvádějících učitelů.

Jak všichni víme, tzv. vyhláška FKSP byla zrušena. Protože některé principy či pravidla obsažené ve zrušené vyhlášce jsou pro tvorbu a užití FKSP nezbytné, došlo k úpravám či zakotvení nutných náležitostí do legislativy (podrobněji viz níže). Můžeme konstatovat, že hospodaření s FKSP je nyní „roztříštěno“ do různých právních předpisů vzhledem k právní formě organizace či zřizovateli.

Pro jednotlivé školy a školská zařízení je aktuální problematika pojednávána v následující legislativě:

  1. V případě státních příspěvkových organizací:
  2. zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 56, § 60, § 62, § 65, § 68, § 69),
  3. vyhláška č. 296/2022 Sb., o nákladech na stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a příspěvkových organizacích, ve znění pozdějších předpisů.
  4. V případě příspěvkových organizací zřízených krajem, obcí nebo svazkem obcí:
  5. zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (§ 29, § 33, § 33b, § 34 a § 37),
  6. vyhláška č. 84/2005 Sb., o nákladech na stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, ve znění pozdějších předpisů [§ 3 odst. 1, § 3 odst. 3 písm. b), § 5 odst. 1].
  7. V případě školských právnických osob zřízených ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí:
  8. zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 136, § 137, § 138).

V případě všech organizací:

Různé banky a peněžní ústavy v souvislosti se žádostmi o poskytnutí úvěru ze strany žadatele, řadového zaměstnance některého z takto dotčených školských subjektů, kteří mají sjednánu pracovní smlouvu na dobu určitou ( různě např. do 30.6. 31.8. nebo 31.12. 2024 ) zasílají jejich nadřízeným a tedy ředitelům škol formuláře s žádostí o sdělení v tom smyslu, zda ředitel u takového zaměstnance počítá ( a může to bance písemně potvrdit) s prodloužením pracovní smlouvy i po shora uvedeném termínu uplynutí času pracovního poměru sjednaného na určitou dobu. Dotaz ředitele zní, zda toto potvrzení může bance vydat? 

Nutno předeslat a zdůrazňují to někdy i sami tážící se ředitelé, že mnohdy ani neví, jaká bude v rozhodnou dobu situace, pokud jde o počty žáků, dětí a studentů a nejsou s to ani předjímat další modality budoucího vývoje. I z toho mj. plyne, že není vhodné podobná stanoviska vydávat. Tím spíše, že všem známé zákonné ( jarní ) termíny správního řízení o přijímání dětí, žáků a studentů do různých typů škol jsou teprve před námi a při nejlepší vůli lze v danou dobu počty přijatých žáků, dětí a studentů jen odhadovat, není možné je tzv.  postavit na jisto, předvídat budoucí stav a s tím koincidující personální potřeby zaměstnavatele. Podobné potvrzení by mohlo být vnímáno přinejmenším per anallogiam jako veřejný příslib, na závazek. Pomíjím přitom, že ani judikatura vyšších soudů v tomto ohledu nejde ředitelům škol „naproti“ a je zcela zbytečné si na sebe „plést pomyslný bič“, jakkoliv je dotaz ředitelů tažen dobrým úmyslem. Již mnohokrát se totiž posléze při řešení konfliktní situace se zaměstnancem ukázalo, že snaha vyhovět zaměstnanci za každou cenu se škole a potažmo ani řediteli nemusí vyplatit.  Resumé tedy je, že vydávat podobná potvrzení a již vůbec ne v písemné formě n e d o p o r u č u j i. 

 V uplynulých týdnech se ze strany ředitelů škol, jejichž součástí je i školní družina, vyskytuje a opakuje dotaz, který lze pro maximální stručnost shrnout tak, že do školní družiny byl přijat a dochází sem žák, který se záhy začal chovat velmi hrubě k ostatním dětem i pedagogickým pracovníkům ( verbálně a opakovaně  je vulgárně a nezřídka i fyzicky  napadá )  nelze jej nijak usměrnit, nedbá pokynů pedagogů v duchu rčení „jako by hrách na stěnu házel“ a narušuje tímto způsobem permanentně a netolerovatelně chod tohoto zařízení i pedagogický proces. Dotaz ze strany často až zoufalého vedení takto „postižených“ škol zní, zda lze takového žáka ze školní družiny vyloučit a zda se na obdobné  případy obligatorně vztahuje správní řízení ?

Nedá mi si ještě v této souvislosti nepostesknout, že kořeny právě popsaného jevu, na který v posledním období ve své metodické činnosti narážím stále častěji, kdy jsou do základních škol přijímání žáci se zjevnými poruchami chování, bez jakékoliv předchozího povšimnutí, náležité diagnostiky a byť i jen  pokusu o řešení a podchycení tohoto stavu pedagogickými, psychologickými nebo medicínskými metodami, jsou širší. Tento mírně řečeno nešvar až pochybení má neprávní příčiny a překračuje tak rámec příspěvku s čistě oprávní problematikou, které se musíme držet, avšak nemohu jej nezmínit, protože detekují v terénní práci jeho vzrůstající frekvenci.

Nicméně, vraťme se k otázce vetknuté do nadpisu tohoto článku a nadhozené v úvodu. Zde je nezbytně potřeba vyjít z ustanovení § 165 odst. 1 a 2 školského zákona, které vymezuje okruh pravomocí ředitele školy, respektive přesněji řečeno subjektu školy, za níž ředitel „jen“ jedná, zastupuje ji a vede. V probírané souvislosti nelze přehlédnout a nezmínit judikaturu Nejvyššího správního soudu v Brně obsaženou především v rozhodnutích 1 As 53/2011-109 a konečně 2437/2011 Sb. NSS, na něž v podrobnostech odkazuji. Dalším momentem, který je nutno v daném kontextu vypíchnout, je okolnost, že oproti dnes již překonaným názorům, že ve shora citovaném ustanovení se jedná o tzv. taxativní ( tedy úplný, vyčerpávající ) výčet pravomocí ředitele, existuje robustní, o citovanou judikaturu opřený názor, že jde pouze o jakési  vodítko pro identifikaci druhu rozhodnutí v kompetenci ředitele, které však není uzavřenou množinou potencionálních rozhodnutí.  Klíčovým parametrem pro určení, zda se jedná o rozhodnutí ředitele školy podléhající procesně správnímu řádu je totiž to, zda se rozhoduje o individuálně určených právech či povinnostech jednotlivce nebo nikoliv.

To znamená, že aplikujeme-li právě výše popsané na řešený problém či situaci obsaženou v tázací větě v nadpisu této stati, nezbytně dojdeme k závěru, že vyloučení žáka ze školní družiny nepochybně je zásahem do jeho individuálních práv, dokonce zásahem velké intenzity, a proto se v naznačené logice předchozího odstavce  m u s í  postupovat v rámci správního řízení a v intencích zákona o správním řízení ( správního řádu ).

Dospějeme-li tedy, souhrnně a ve zobecňující poloze nastíněno po vyhodnocení situace, že jde o kolizi či zásah do individuálních práv žáka či studenta ( pochopitelně ze zřejmých právních důvodů z toho zcela vyjímáme stav, kdy žák plní povinnou školní docházku anebo dochází do posledního, povinného ročníku v MŠ, kdy jde s ohledem na zákonnou ochranu dítěte, ba jeho ústavně garantované právo a tedy specifickou situaci ) k pozitivní odpovědi, je nutno rozhodovat beze zbytku podle správního řádu a šetřit přitom veškerá procesní práva účastníka řízení. Tzn. je třeba dbát na dodržování všech procesních nuancí, postupovat striktně v chronologické řadě, včetně povinnosti oznamovat rozhodnutí o zahájení správního řízení účastníkovi, respektive zákonným zástupcům, poučovat jej a umožnit mu ( jim ) nahlédnutí do spisové dokumentace atd., aby eventuálně opravnými prostředky rozhodnutí při případném přezkumu po obstálo nejen meritorně, ale i po stránce procesní. 

Tolik k častému dotazu. Doporučuji, možná od právníka poněkud překvapivě, více si všímat a být aktivní už v Mateřské škole a řešit tyto případy diagnosticky a předcházet tak jevu, který je v důsledku na újmu všem. Dítěti, s nímž se adekvátně nepracuje a ostatním je narušován jejich vzdělávací komfort.

Jistě přemýšlíte, jaká a kde jsou stanovena pravidla uznatelnosti dle právních předpisů pro tzv. produkty spoření na stáří v souvislosti  se správným čerpáním z FKSP.

Vymezení produktů spoření na stáří

Produkty spoření na stáří jsou vymezeny v § 15a odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., odaních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoDP“). Za ně lze považovat:

  • penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, což je konkrétně upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů,
  • doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, které je upraveno zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů,
  • penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění, který je nově definován v ZoDP v §15a odst. 2. Můžeme zatím konstatovat, že se jedná o obdobu penzijního připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkového penzijního spoření. Konkrétní podobu nejen tohoto produktu, ale i ostatních, ukáže finanční trh.
  • soukromé životní pojištění, jež je definováno v ZoDP v §15a odst. 3, 4. O konkrétní podobě bude pojednáno dále.
  • dlouhodobý investiční produkt v souladu seZoDP v §15a odst. 5, kde se pro účely daní z příjmů rozumí dlouhodobý investiční produkt podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a obdobný produkt poskytovaný zahraniční osobou oprávněnou poskytovat takový produkt v členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor.

Pokud jde o produkty spoření na stáří sjednané do roku 2023, i na tyto produkty bude tedy možno poskytovat příspěvek z účelově vázané části přídělu. Tzn. že zaměstnanci, kteří si již dříve spořili ve výše zmíněných formách, mohou dále pokračovat a nemusí si zakládat nový produkt.

Příspěvek z FKSP je na tento produkt osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 9 písm. m) ZoDP, dle kterého je příjem v podobě příspěvku uhrazeného zaměstnavatelem na daňově podporované produkty spoření na stáří jeho zaměstnance nebo na daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož pojistníkem je jeho zaměstnanec, do úhrnné výše 50 000 Kč ročně.

V souvislosti s tím je třeba upozornit na ustanovení § 15b odst. ZoDP, který vymezuje případy, kdy je produkt spoření na stáří daňově podporován, tj.  pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu nebo odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu jsou ve prospěch

a) poplatníka, který produkt sjednal, a to pouze

  1. po 120 kalendářních měsících od vzniku produktu, nejdříve však v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku, a v případě plnění z doplňkového penzijního spoření, na které podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření vzniká nárok dosažením věku o 5 let nižšího, než je jeho důchodový věk podle zákona upravujícího důchodové pojištění, nejdříve v okamžiku dosažení věku o 5 let nižšího, než je jeho důchodový věk podle zákona upravujícího důchodové pojištění,
  2. při jeho invaliditě třetího stupně, nebo
  3. v souvislosti se zánikem produktu spoření na stáří, nebo

b) jiného poplatníka, a to pouze v případě

  1. smrti poplatníka, který produkt sjednal,
  2. úplaty poskytovateli tohoto produktu za jeho vedení nebo služby s ním související,
  3. odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu za protiplnění poskytnuté ve prospěch tohoto produktu, ledaže se jedná o odepsání za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena odepisovaného majetku, nebo
  4. plnění povinnosti stanovené jiným právním předpisem.

Požadavky hospodaření byly dříve obsažené ve vyhlášce (zejména § 3 vyhlášky o FKSP), nyní veškerá pravidla hospodaření mimo zákonnou úpravu si je možno stanovit v kolektivní smlouvě (dohodě) nebo upravit vnitřním předpisem.

Vyhláška o FKSP více taxativně omezovala způsob hospodaření, což nám v praxi činilo mnohé problémy. Dnes například již nejsou organizace povinny plnění zcela uhradit, dále zákon explicitně nezmiňuje zřízení samostatného účtu pro správu FKSP (avšak lze to doporučit z důvodu transparentního hospodaření).

Samozřejmě lze aplikovat pravidla z bývalé vyhlášky, mělo by se to promítnout ve vnitřním předpisu.

Naopak současná úprava klade zvýšené nároky co do znalosti relevantních právních předpisů, a to zejména:

– právní předpisy upravující činnost jednotlivých typů subjektů (např. 250/2000 Sb.),

– zákon o daních z příjmů (nyní jsou striktnější omezení z pohledu povinnosti zdanit daný příjem, viz aktualita z 19. 12. 2023)

–  právní předpisy upravující jednotlivé produkty spoření na stáří a další…

Stále je povinnost vytvořit zásady (pravidla čerpání) nebo jakýkoliv jiný vhodný vnitřní předpis, který bude transparentně upravovat hospodaření a podmínky čerpání příspěvku z FKSP v souladu s legislativou.

Stále platí pravomoc odborové organizace spolurozhodovat ve smyslu § 225 ZP. Spolurozhodování  znamená, že se odborová organizace společně se zaměstnavatelem  dohodne na výši a způsobu čerpání fondu v souladu s legislativním rámcem.

Co se zůstatky?

Na zůstatek FSKP z roku 2023 se nevztahuje povinnost „50 % přídělu na stáří“. Ale zůstatek z roku 2024 a z dalších let v části „50 % přídělu na stáří“ musí být vždy v následujícím roce využit pouze na tuto oblast. Vyplývá to z metodického pokynu Ministerstva financí. Pak se vám může do budoucna stát, že se vám mohou  na FKSP tyto prostředky kumulovat a nemůžete je využít jinak.

Na samém sklonku uplynulého roku vyneslo plénum Ústavního soudu ČR v Brně velmi zajímavý a pro regionální školství důležitý a neopominutelný verdikt, který by neměl zapadnout ve víru jiných událostí a  svátečního období závěru a přelomu roku a uniknout tak pozornosti především vedoucích pracovníků ve školství, jimž je stěžejně určena tato rubrika. To je také zřejmý  důvod, proč jsem se o něm rozhodl touto cestou školskou veřejnost informovat.

Soudci posuzovali návrh skupiny senátorů na zrušení zákona, který školní logopedy zařadil mezi pedagogické pracovníky. Zmínění navrhovatelé zastoupení svým právním zástupcem byli toho mínění, že logopedie má být jeden nedělitelný obor. Novela zákona přijatá v roce 2023, která uvedenou pozici zavedla, kdy školní logoped z povahy věci přizpůsobuje svou odbornou činnost diagnóze stanovené klinickým logopedem hrazeným z finančních prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Soudci v probírané souvislosti připomenuli svobodu volby v péči o zdraví a v odůvodnění uvádějí, že : „pokud se zákonní zástupci dětí s logopedickým problémem(y) rozhodnou svěřit svého potomka namísto klinického logopeda do péče logopeda školského, jehož kompetence se omezují pouze na na péči „nezdravotní“ povahy, nelze jim právo na takové rozhodnutí odepřít“, dodává soudce zpravodaj doc. Vojtěch Šimíček. Řešením případných problémů a namnoze i nereálných očekávání stran například rychlosti nápravy vad – není radikální zrušení zákona, čehož se domáhali navrhovatelé, ale větší dozor a dohled ze strany státu a hlavně osvěta, které – dodávám – není nikdy a nikde dost.

Jestliže právní zástupce procesně nespěšné strany kritizoval posléze mediálně verdikt Ústavního soudu jako příliš „akademický“ a neodrážející skutečný stav věcí v posuzované oblasti, pak je tomu třeba oponovat tak, že právě jeho názor není realistický, protože z mé terénní praxe a konkrétních poznatků alespoň v Moravskoslezském kraji, ale částečně i v krajích sousedících plyne, že péče poskytovaná školskými logopedy je rodiči dětí velmi vyhledávaná, žádaná, bez zdlouhavých objednacích a čekacích lhůt na konzultaci, navíc je obvykle poskytovaná přímo v místě bydliště dítěte a rodičů, bez nutnosti někam dojíždět, což je často pro zaměstnané rodiny nemožné anebo komplikované, s minimálními nebo nízkými náklady za tuto činnost, což je také nezanedbatelný faktor pro většinu rodičů, ale zejména tato péče je prokazatelně vysoce efektivní a přináší kýžená očekávání. Při pravidelné a poctivé docházce dítěte a spolupráci doma se výsledky spočívající v nápravě řečových vad spolehlivě a poměrně rychle dostaví a z ohlasu rodičovské veřejnosti je mně známo, že jsou s pokroky dětí, které jsou zřejmé, spokojeni a rovněž velmi vděčni.

Proto také a tím svůj příspěvek uzavírám, je zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu ČR a rovněž argumentace soudce zpravodaje plně realistické, spravedlivé, právně vysoce přesvědčivě konstruované, velmi citlivé a především v důsledku pak vneslo právní jistotu do této mnohdy podceňované oblasti školských služeb a vzdělávání v ČR. 

Konsolidační balíček byl 22. 11. 2023 podepsán prezidentem. Minule jsme se bavili o nastolených změnách v pravidlech, nicméně nemálo může ovlivnit reálnou výši benefitu i to, zda je či není benefit zdaňován. Musíme vycházet z toho, že jakýkoli příjem (peněžitý i nepeněžitý) musí být základem daně. Osvobozeny mohou být však položky definované v ust. § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.  Pojďme si konkrétně definovat, co se v rámci daného paragrafu změnilo a dotýká se čerpání FKSP. Platnost těchto změn vstoupí 1. 1. 2024.

Zákon o daních z příjmů (změna od 1. 1. 2024)

Ust. § 6 odst. 9 písm. b) nově zní: „příjem zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem za jednu směnu podle jiného právního předpisu, pokud během této směny zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během této směny nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu, a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejné směny, pokud její délka v úhrnu s přestávkou v práci povinně poskytovanou zaměstnavatelem podle jiného právního předpisu je delší než 11 hodin; v případě zaměstnance vykonávajícího činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, jejíž výkon není rozvržen na směny podle jiného právního předpisu, je příjem ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem od daně osvobozen, pokud během kalendářního dne zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během tohoto dne nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu ani na stravné v rámci cestovních náhrad na základě smlouvy, a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejného kalendářního dne, pokud během tohoto dne zaměstnanec vykonával práci alespoň 11 hodin; příspěvkem na stravování se pro účely daní z příjmů rozumí

1. stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a

2. peněžitý příspěvek na stravování.“

Pozn.: k žádné „faktické změně“ nedochází, pouze u příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnance dochází ke sjednocení podmínek pro osvobození takového příspěvku, tj. bez ohledu na jeho formu.

Ust. § 6 odst. 9 písm. d) nově zní: „nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období, ve formě

1. pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení, pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis, použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení nebo poskytnutí rekreace nebo zájezdu

2. použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele, tělovýchovných a sportovních zařízení,

3. příspěvku na kulturní nebo sportovní akce,

4. příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy.“

Pozn.: všechny doposud od daně osvobozené nepeněžní benefity, které zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje ještě i v roce 2023, budou v roce 2024 osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob za dané zdaňovací období na straně zaměstnance pouze do výše poloviny průměrné mzdy. která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto vyměřovacího základu. Zároveň se i rekreace, které jsou ještě pro rok 2023 zdaňovány až nad 20 000 Kč, přesunou do výše uvedeného režimu.

Ust. § 6 odst. 9 písm. g) nově zní: „příjmy plynoucí z účasti zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka na sportovní nebo kulturní akci pořádané zaměstnavatelem pro omezený okruh účastníků, pokud vzhledem k její povaze je pořádání takové akce zaměstnavateli obvyklé a její forma a rozsah jsou přiměřené.“

Pozn.: v praxi si můžeme představit náklady spojené s pořádáním např. vánočního večírku

V poslední době se bohužel vyskytuje stále více dotazů se očividnou narůstající tendencí, kdy se na mě ředitelé škol, převážně mateřských, ale zdaleka nejen těch, obracejí s dotazy, jejichž jádro lze shrnout tak, že se od začátku tohoto školního roku bohužel vcelku rapidně zhoršuje platební morálka zákonných zástupců dětí například u plateb školkovného, stravného, ale i plateb z jiných právních důvodů, kdy navíc zákonní zástupci přes četné výzvy a urgence na tyto nereagují, ostentativně své povinnosti neplní a ignorují je. Tento problém má více rozměrů a rovin například souvisejících s vymáháním finančních závazků apod., nicméně chtěl bych se po opakovaných zkušenostech zaměřit na jiný aspekt opakovaných dotazů v nastíněné souvislosti. 

    Tím je situace, kdy ředitel mateřské školy chce v popsaných případech již rozhodnout o ukončení docházky dítěte do mateřské školy v souladu s § 35 odst. 1 písm. d) za použití ustanovení § 123 školského zákona. Přestože to může být u některých, zdůrazňuji některých ředitelů mateřských škol zarážející tito neví, jak tento výchozí skutkový stav uchopit po stránce procesní, tedy ve správním řízení podle správního řádu, jinými slovy řečeno, neví jak má vlastně z procesního hlediska tzv. „začít“. To je důležitý moment, protože druhostupňový správní orgán přezkoumává v případě odvolání  bedlivě i procesní stránku věcí a nejsou nijak zřídkavé případy, kdy pro vady právě v této sféře rozhodnutí správního orgánu zcela správně a opodstatněně ruší. To je však situace, která z pohledu školy a jejího ředitele není žádoucí a už vůbec ne komfortní, a proto je potřeba upozornit, že v popsaných případech je nutno z pohledu dvou klíčových právních norem aplikovatelných na popsanou situaci obligatorně zrealizovat dva neopominutelné úkony, jejichž absenci anebo chybnou aplikaci nelze v žádném případě přejít ani tolerovat :

    1. Již citované ustanovení školského zákona, tedy § 35 odst. 1 ukládá správnímu orgánu, aby nejprve písemně upozornil alespoň jednoho zákonného zástupce dítěte na tuto eventualitu, tedy ukončení docházky jejich dítěte do MŠ  a poskytl mu přiměřenou lhůtu a možnost dluh uhradit. Toto ustanovení má zmírnit určitou tvrdost zákona, která by se mohla projevit, kdy rodič prostě zapomene anebo je zahlcen jinými existenčními nebo životními starostmi.

   2. Další procesní povinností, kterou musí ředitel školy na samém počátku v těchto případech splnit se sankcí zrušení jeho rozhodnutí přezkumným orgánem, je jeho  p o v i n n o s t  stanovená v ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. ( správní řád ) a to vyzvat účastníka řízení k seznámení se s podklady rozhodnutí ve správním spise, na jejichž podkladě bude ředitel školy v tom kterém případě rozhodovat. Toto právo účastníka řízení bylo do správního řádu vkomponováno pro jeho ochranu na konci dokazování, aby měl možnost se vyjádřit k  ú p l n ý m  podkladům, na jejichž základě jako důkazních prostředků bude správní orgán v dané věci rozhodovat. Správní orgán musí pochopitelně dbát na dodržování zásady procesní ekonomie tak, aby nedocházelo k neodůvodněným průtahům v řízení na straně jedné, na straně druhé však musí účastníkům poskytnout adekvátní časový prostor, aby se stihli k těmto obvykle listinným důkazům vyjádřit a zaujmout stanovisko. K tomuto aspektu musí tedy přihlížet při stanovování doby a času pro nahlédnutí do spisu, zohledňovat rychlost doručování České pošty, její zákonné úložní lhůty podle zvláštního předpisu, tedy tak, aby toto účastník mohl reálně v čase stihnout a nebyl krácen na svých procesních právech.

   Nabádám tedy ředitele škol, aby ve svém rozhodování dbali a nepodceňovali procesní stránku správních řízení všeobecně. Také, aby neustále sledovali případný legislativní vývoj v této oblasti a v neposlední řadě i judikaturní praxi specializovaných soudů. Je zřejmé, že v případě nutnosti řešit složitější „právní oříšky“ v této souvislosti jsem po metodické stránce ředitelům ochotně k dispozici anebo mohou přirozeně vyhledat právní pomoc i jinde. Jsem však toho názoru, že elementární kontury správního řízení, o nichž jsem se rozepsal v tomto příspěvku ( viz. výše ) by ředitelé ve svém právním povědomí mít měli a měli by je mít také dostatečně zažité a takříkajíc „pod kůží“, protože jen tak mohou dostát na ně kladeným a očekávaným požadavkům.

V souvislostí s blížící se ohlášenou stávkou zaměstnanců ve školství, aniž bych chtěl nebo mohl předvídat, zda se jí diplomatickou aktivitou a pokusy o sblížení stanovisek reprezentací obou stran nakonec podaří odvrátit, či nikoliv, přibývá z celého kraje dotazů ředitelů škol, převážně mateřských, kteří zase čelí přívalu otázek rodičů, zda z tohoto důvodu náleží zákonnému zástupci dítěte ošetřovné, zůstane-li v důsledku stávky s dítětem doma.

Odpověď je, po jejím prověření u kompetentních úředníků České správy sociálního zabezpečení, že n i k o l i v ; tento nárok z tohoto právního důvodu n e l z e  z příslušných právních předpisů dovodit.