Velmi často na mě, ať již písemně anebo osobně v rámci mých metodických poraden, míří dotazy vedoucích pracovníků ve školství, které úzce souvisí se spory mezi rodiči o péči o nezletilé děti, do nichž je ve větší či menší míře vtahována škola personifikována ředitelem. Opakovaně jsem v těchto případech nabádal k určité zdrženlivosti, pokud nešlo o konflikty dotýkající se správního řízení, ve kterém je ředitel jako správní orgán klíčový aktér a kde jsou procesní pravidla daná a zejména na seminářích zaměřených na správní řízení ve školství byl této otázce věnován poměrně velký prostor, a proto se nechci opakovat.
Nicméně právě v nadhozené souvislosti bych rád upozornil na čerstvý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který se shodou okolností týkal právě českých občanů, který bude směrodatný pro posuzování obdobných případů v budoucnu celoevropsky. Šlo v něm o případ tzv. vnitrostátních únosů dětí vlastními rodiči. Ve zkratce shrnuto se jednalo o takovou skutkovou situaci, kdy rozvedený otec se domáhal soudní ochrany poté, co se jeho bývalá manželka bez jeho vědomí a souhlasu přestěhovala i s oběma dětmi z Brna do Prahy. Oběma dětem matka zajistila v novém bydlišti přijetí do nových škol s tím, že je otec může vídat ve čtrnáctidenních intervalech o víkendech. Otec se poté snažil domoci soudní cestou formou předběžného opatření u české justice nápravy, ale neúspěšně. Důvod k zásahu neshledal dokonce ani Ústavní soud ČR v Brně.
Evropský soud pro lidská práva však celou situaci vyhodnotil právně zcela jinak a za pravdu dal otci. Stručně řečeno tato mezinárodněprávní soudní instance zastává takovou právní pozici, kdy stěžejním momentem v rozhodování o péči o nezletilé s e n e s m í s t á t tzv. plynutí času jako tomu bylo v posuzovaném případě, neboť toto hledisko ex post legitimizuje jednání matky. Tato svévole matky je něco, co judikatura Evropského soudu pro lidská práva zásadně nedovoluje!
Nutno poznamenat, že rozsudek je velmi obsáhlý a sofistikovaný. V tuto chvíli na něj jen upozorňuji. Přestože představuje jen střípek do mozaiky tohoto problémů, umožňuje získat všem zainteresovaným komplexnější náhled. Jakmile rozsudek přeložím do češtiny a podrobně prostuduji, budu s ním v rámci metodických poraden seznamovat její účastníky z řad ředitelů škol, protože sledování takto důležitých výstupů mezinárodněprávních institucí s dopady mj. i do školství by jejich pozornosti a zejména kritické reflexi v praxi nemělo uniknout.
JUDr. Alexander Meese, Ph.D.
alexander.meese@kvic.cz
+420 777 136 411