V nedávné době rozhodl Nejvyšší soud ČR ve sporu o ochranu osobnosti, že také řadový pedagog ( u vedoucích pracovníků ve školství jsou očekávání kladená na jejich příkladný osobnostní profil a vystupování ve veřejném, ale i soukromém životě ještě náročnější ) může být při výkonu své profese osobou veřejného zájmu a musí strpět vyšší míru veřejné kontroly. Odmítl tak mimořádný opravný prostředek, jímž je dovolání k Nejvyššímu soudu – učitelky, která vedla u nižších článků soudů spor o ochranu osobnosti se společností Seznam Zprávy. Učitelka žádala smazání svého jména a podobizny z článku, který referoval o tom jak během výuky hovoří o situaci na Ukrajině.
Nejvyšší soud musel vyřešit zajímavý právní střet, a to právo na ochranu osobnosti na straně jedné a svobodu projevu na straně druhé, kdy dospěl k závěru, že justice musí vždy zvažovat konkrétní okolnosti případu. Dovozuji nicméně, že se to netýká jen předmětného tématu, ale širší škály skutkových situací. Soud zároveň konstatoval, že zveřejnění jména, podobizny i záznamu bylo v daném případě kryto tzv. „zpravodajskou licencí podle občanského zákoníku, kdy současně redakce neprezentovala materiál dehonestujícím způsobem.
Uvádím tento případ pro poučení vedoucích pracovníků, kteří by je měli přenést na své podřízené zaměstnance.