Jednou z hlavních aktivit projektu TPA – Inovační centrum pro transformaci vzdělávání je soustavná cílená podpora zapojených škol a jejich změna na učící se organizace. Co to vlastně jsou učící se organizace a jak vnímají tento proces školy? Přinášíme Vám článek, ve kterém shrnujeme základní aspekty tohoto tématu a přidáváme i popis zkušenosti s učícími se skupinami přímo od jednoho z aktérů projektu – Základní školy Vendryně z okresu Frýdek-Místek.
O učících se organizacích
Škola jako učící se organizace se vyznačuje několika klíčovými prvky, které přispívají k jejímu rozvoji a efektivitě. Podle Petera Sengeho, autora publikace Pátá disciplína, je jedním z těchto prvků systémové myšlení. To zahrnuje schopnost vidět vzorce a souvislosti mezi různými částmi organizace, což umožňuje lépe porozumět komplexním situacím a efektivněji reagovat na změny. Systémové myšlení podporuje kolektivní odpovědnost a kreativní přístup k řešení problémů.
Dalším důležitým prvkem je osobní mistrovství, které zdůrazňuje význam individuálního rozvoje každého člena školy. Učící se organizace by měly podporovat své zaměstnance v dosahování jejich osobních cílů a rozvoji dovedností, což přispívá k celkové kultuře učení. Tím se vytváří prostředí, kde lidé cítí, že mají možnost růst a přispívat k dosažení společných cílů.
Sdílená vize motivuje členy školy k aktivní účasti na jejím rozvoji. Vize by měla být výsledkem společného úsilí, které reflektuje aspirace všech zúčastněných. Tato vize nejenže inspiruje, ale také posiluje týmovou spolupráci a ochotu experimentovat.
Důležitou součástí učící se organizace je týmové učení. Umožňuje sdílení znalostí a zkušeností mezi jednotlivci, což posiluje kolektivní kompetence a inovativní přístupy k výuce. Podpora spolupráce mezi pedagogy a studenty vede k lepšímu porozumění a efektivnějšímu učení.
Konečně, vytváření příležitostí pro učení je zásadní pro rozvoj školy jako učící se organizace. To zahrnuje nejen formální vzdělávací programy, ale také neformální učení prostřednictvím sdílení zkušeností, workshopů a dalších aktivit zaměřených na rozvoj dovedností.
Tyto klíčové prvky společně vytvářejí dynamické a adaptabilní prostředí, které podporuje jak individuální, tak kolektivní učení ve škole. Učící se organizace tak mohou efektivně reagovat na měnící se potřeby studentů i společnosti jako celku.
Učící se skupiny – pohled Základní školy Vendryně
Učící se skupiny na naší škole vznikly zároveň se zapojením školy do projektu TPA. Zavedení učících se skupin vyšel z potřeby přetvářet naši školu na učící se organizaci. V loňském školním roce jsme měli pět skupin, ve kterých jsme se zabývali čtenářstvím, formativním hodnocením, badatelsky orientovanou výukou a učením venku. Pátou skupinu tvořily asistentky pedagoga se speciálním pedagogem.
V letošním školním roce došlo na přání části pedagogického sboru ke vzniku nové učící se skupiny, která se zabývá prací třídního učitele. Podnětem pro vznik této skupiny bylo nadšení a zápal paní učitelky, která se na jaře loňského školního roku zúčastnila školení z projektu TPA pro třídní učitele. Svým kolegům již stačila v rámci kolegiální podpory předat informace ze školení a vytvořit společný disk, na kterém ostatní pedagogové najdou nápady a podněty pro vedení třídnických hodin.
Do činnosti některé z učících se skupin se musí zapojit všichni pedagogové. Témata a náplně skupin jsou navržena během přípravného týdne. Na návrzích se podílejí samotní pedagogové. Poté si každý učitel může vybrat, do které skupiny se zapojí.
Činnost skupin se řídí několika pravidly: skupina se musí sejít minimálně pětkrát ročně; jedno setkání trvá cca 60 minut; aktivity jsou plánovány tak, aby byl patrný dopad na žáka; ve vedení učící se skupiny se jednotliví členové mohou střídat; každý člen učící se skupiny si shromažďuje a ukládá důkazy o učení žáků do svého portfolia.
Učící se skupiny jsou bezpochyby velkým přínosem. Ve skupinách si pedagogové navzájem sdílejí své zkušenosti, inspirují se, zamýšlejí se nad otázkami týkající se profesního rozvoje a dopadu svého učení na žáka. Díky učícím se skupinám dochází také ke zvyšování odborné kvalifikace ve zvolené oblasti.
Zároveň nám práce ve skupinách napomáhá k naplnění vize školy, která zní: „Naše škola, ve které se učíme vzájemné toleranci a úctě, je místem rozvoje žáka v přemýšlení a ve využití vzdělání v běžném životě.“
Samozřejmě narážíme i na různá úskalí. I když máme na škole zavedeny poradní čtvrtky, někdy je těžké najít vhodný termín tak, aby se ve skupině mohli setkat všichni členové. Největší bariérou je ale nepochopení smyslu práce v učících se skupinách ze strany některých pedagogů, i když jejich množství postupem času klesá. Je to proces pomalý a vyžaduje hodně času a trpělivosti.
Zdroje:
SENGE, Peter M., 2016. Pátá disciplína: teorie a praxe učící se organizace. Praha: Management Press. Knihovna světového managementu. ISBN 978-80-7261-428-8.
POL, Milan, 2008. Škola na cestě k učící se organizaci. Orbis Scholae. Roč. 2, č.3, s. 7-22. ISSN 1802-4637.
KUBÁŇOVÁ, Kristýna, 2010. Učící se organizace. Olomouc. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého.
What makes a school a learning organisation?: A guide for policy makers, school leaders and teachers, 2016. OECD.
KOOLS, M. a L. STOLL, 2016. What Makes a School a Learning Organisation?. OECD Education Working Papers, Č. 137, OECD Publishing, Paříž. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/5jlwm62b3bvh-en.
BAJEROVÁ, Kristýna, 2018. Metoda Wanda jako prostředek učící se organizace v prostředí základní školy. Praha. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.
