V uplynulých několika týdnech se objevily ze strany vedení škol obdobné dotazy směřující k chystanému zákonu zavádějícímu tzv. registry žáků a pedagogů, přesněji řečeno k fázi jeho rozpracovanosti a závaznosti, o němž se namnoze ředitelé škol a školských zařízení dozvídají z veřejného prostoru nebo z interních diskusí mezi sebou na nejrůznějších fórech.
Podle toho, co se mně vlastním „šetřením“ podařilo zjistit, existoval zde skutečně ambiciózní záměr poslat finální návrh tohoto zákona do Poslanecké sněmovny do konce února 2025. V připomínkovém řízení se však sešlo tolik zásadních námitek zpochybňujících jeho potřebnost, ale zejména bezpečnost dotčených osob, který tento úmysl přinejmenším časově komplikuje. Nehledě na okolnost, že by tento zákon přinesl další poměrně značnou a diskutabilní administrativní zátěž pro vedení škol v rámci regionálního školství. Mimo jiné také proto, že školy by musely zpětně požadovaná data vkládat do systému až k roku 2010! S ohledem na tyto i další okolnosti, ovšem i širší kontext současného „přehlcení“ sněmovny návrhy jiných zákonů s vyšší mírou společenské i politické priority, také její „zablokovanost“ vinou mimořádných schůzí a legitimních obstrukcí opozice a skutečnost, že fakticky PS P ČR ukončí svou stávající běžnou činnost v červnu letošního roku, je však přijetí tohoto zákona a dokončení celé předepsané a kompletní legislativní procedury v běžícím volebním období nepravděpodobné nebo v lepším případě nejisté.
Připomeňme jen ve zkratce, že v registru žáků mají být dle návrhu shromažďována data o dětech a žácích od mateřské školy až po dokončení vzdělání na vysoké škole. Obsahovat má i informace o účastnících celoživotního vzdělávání i o adeptech přijetí ke studiu v rámci správního řízení. K údajům má mít mj. přístup finanční správa nebo MPSV ČR pro účely přiznávání dávek anebo v rámci ucházení se o zaměstnání na některém Úřadu práce. Proto také toto ministerstvo plédovalo pro přijetí této normy.
Další složkou registru mají být údaje o pedagozích, například o jejich kvalifikaci či specializaci nebo o právním vztahu k zaměstnavateli, kdy poslední údaj je přinejmenším rozporuplný. I to je důvod, aniž bych se pouštěl do podrobností, proč představenou podobu zákona rozumně původně odmítl Úřad pro ochranu osobních údajů. Další výhrady směřující zejména k bezpečnostním aspektům shromažďovaných dat, podle mého mínění, také opodstatněně, vzneslo Ministerstvo vnitra ČR a námitky tohoto a dalších účastníků meziresortního připomínkového řízení by měly být řádně a beze spěchu vypořádány, což si vyžádá nutně další čas.
Pravděpodobně zde bude i do budoucna vyvíjeno legitimní úsilí tento popisovaný registr zavést, protože existují i konkrétní důvody pro jeho etablování, vznáší se zde však otázka, v jakém rozsahu mají být data shromažďována, kdo k nim má mít přístup a tedy v jaké konečné podobě bude existovat, což lze nyní jen velmi obtížně predikovat ani by to nebylo na místě. Tolik, co lze v současném čase a stádiu legislativních prací k návrhu zákona odpovědně sdělit.
