V posledních dnech se na mě obracejí ředitelé škol s častým a identickým dotazem, který se ve zkratce shrnuto, týká údajné povinnosti doplňování částek zaručeného platu do platových výměrů zaměstnanců. Nutno říct, že se ve veřejném prostoru v této uvedené souvislosti objevují i některé matoucí až apodiktické výklady, které vnášejí jen další nežádoucí nejistotu a zmatek do hlav vedoucích pracovníků ve školství i dotčených pedagogických i nepedagogických zaměstnanců ve školství ve vazbě na jejich platy. Abych předešel lavině dalších dotazů v tomto směru, podávám k tomu níže vyjádření, k němuž jsem dospěl po předchozí analýze, jejíž závěry jsem si potvrdil konzultací se dvěma jinými kolegy, specializovanými právníky na odvětví pracovního práva z advokacie a akademické sféry, kdy jsme se shodli na následujícím výkladu, jakkoliv netvrdím, že musí být nutně ve všech detailech provždy správný. To musí prověřit a ustálit až praxe.
K jádru věci je potřeba uvést a zdůraznit toto. Použití předmětného ustanovení § 112 odst. 5 zákoníku práce, které je samo o sobě nezpochybnitelné a na které se ve shora uvedené souvislosti s doplatkem do zaručeného platu odkazuje, je zřejmé. Zjevně problematičtější je zejména tvrzená údajná povinnost uvádět jej výslovně jako zvláštní rubriku v platovém výměru dotčených zaměstnanců, a to především ve formě odměn anebo případně příplatků, což je další aspekt věci, kdy toto n e l z e doporučit v praxi aplikovat. Pravděpodobně by se tímto postupem obcházel účel zákona a mohlo by to být hodnoceno jako předstírané právní jednání se všemi eventuálními důsledky z toho plynoucími. Není mně znám žádný důkladně podložený a přesvědčivě odůvodněný právní názor nebo právní konstrukce, která by umožňovala přiznávání tohoto doplatku odměnou nebo příplatkem.
Doplatek je sice tzv. složkou platu, ovšem nemusí být obligatorně pravidelně, řekněme, na měsíční bázi poskytován anebo i kdybychom sice připustili, že ano, pak ne ve stejné výši. To je dáno tím, že nárok na vznik doplatku a jeho výši u pedagogů se odvíjí například od výše odměny anebo od příplatku za přímou pedagogickou práci nad stanovený rozsah, který lze z provozních důvodů jen velmi obtížně dopředu predikovat, totéž platí u příplatku za rozdělené směny u nepedagogů proto také není logický důvod uvádět jej výslovně a již i exaktně přímo v platovém výměru.
Lze tedy uzavřít, že pracovní kodex, pokud jde o pro přiznání doplatku do zaručeného platu je nutno samozřejmě respektovat, nicméně tento nestanovuje žádné formální náležitosti pro jeho přiznání. Doplatek se jeví být jen mimořádnou povinností, závazkem zaměstnavatele plynoucím z citované zákonné právní normy a jeho výše se objeví „jen“ jako údaj na písemném dokladu, který zaměstnavatel v souladu s ustanovením § 142 odst. 5 zákoníku práce periodicky vydává každému zaměstnanci při měsíčním vyúčtování platu (/ tedy na výplatní pásce, výplatním lístku atd. ), což je adekvátní řešení a plně vyhovující dikci a povinnosti stanovené zákonem.
