Doslova mílovými kroky se opět blíží zákonné jarní termíny správních řízení ohledně přijímání dětí, žáků i studentů do mateřských a základních škol, na něž především míří následující stať, nevyjímaje z toho však ani školy střední. Nicméně přes rychle plynoucí čas na zde stále zbývá určitý časový prostor pro připomenutí si zásad a pravidel správního řízení, když obecně nároky, které jsou v této souvislosti kladeny a očekávány od ředitelů škol v pozici správních orgánů nejsou zdaleka nízké, a proto apeluji na ředitele, ať učiní očekáváním zadost a osvěží si paměť přečtením klíčových pasáží správního řádu nejlépe s komentářem. Ušetří si tím zbytečné starosti. Ne všichni také navštěvují mé metodické poradny věnované i této oblasti práva, kdy navíc i jejich kapacita je z povahy věci limitovaná. A aby ředitelé v této zátěžové zkoušce obstáli a „propluli“ rovněž tímto obdobím co možná nejlépe – z pohledu eliminace alespoň formálních a procesních nedostatků v jejich rozhodnutích zejména v tomto jakkoliv „minimalistickém“, ale nikterak zanedbatelném parametru, kdy s ohledem na letošní demografický výkyv, budou ředitelé škol patrně nuceni odmítat žádosti adeptů o přijetí k různým formám vzdělávání zřejmě více než v uplynulých letech, rozhodl jsem se upozornit podle rčení ,“méně je někdy více“ přinejmenším na jeden z aspektů správních rozhodnutí, o němž bezpečně vím, že v něm ředitelé škol chybují. Nutno však poznamenat, že zcela zbytečně.
V těchto naznačených souvislostech bych tedy chtěl poukázat a upozornit na velmi častou nedostatek, jehož se ředitelé škol ve svých rozhodnutích vydávaných ve správních řízeních dopouštějí, soudě podle žádosti o poradenství, které ke mně míří pravidelně obvykle o letních prázdninách v důsledku zrušení takového rozhodnutí odvolacím orgánem. Je třeba však podotknout, že to není „výsada“ našeho kraje, protože k obdobným přehmatům dochází, podle mých informací, průřezově ve všech koutech ČR. Tato vytýkaná chyba spočívá v tom, že ředitelé škol svá rozhodnutí o nepřijetí žadatele nedostatečně odůvodňují. Opakují se různá pochybení, nejčastěji ředitelé zřejmě vycházejí z automatické domněnky, respektive nedocení, že někomu zvenčí nemusí být známa kapacita školy, nuance různorodých kritérií, podle nichž se např. v MŠ uchazeči o přijetí řadí atd. apod., tak dobře jako jim samotným, a proto odůvodnění rozhodnutí „odbývají“. Píší je velmi stroze, nepopisují přiměřeně a konkrétně své úvahy a skutečnosti, jimiž se při rozhodování o přijetí nebo nepřijetí řídili, případně je pomíjejí zcela, dále nerekapitulují podklady a důkazy, z nichž při své správní úvaze vycházeli. Toto vše posléze při napadení rozhodnutí odvoláním uchazeče, respektive jeho zákonného zástupce, druhostupňový orgán, jímž je místně a věcně příslušný krajský úřad, pozorně přezkoumává a právě v důsledku nedostatečného, neúplného a tedy eo ipso nepřesvědčivého odůvodnění, které však tvoří nedílnou a neopominutelnou náležitost správního rozhodnutí a je tak nucen dané rozhodnutí zrušit a vrátit věc řediteli k dalšímu řízení.
Toto popsané pochybení je ovšem zcela zbytečné, vede „jen“ k tomu, že se čas k právní moci rozhodnutí významně prodlužuje, čímž se protahuje citelně a je narušena právní nejistota dotčených účastníků i vlastního školského subjektu ohledně toho, zda uchazeč bude přijat, či nikoliv atd. Problém tedy tkví v tom, že obvykle ředitel rozhodne po pečlivé a odpovědné úvaze, tedy meritorně správně, ale své úvahy, situaci uvnitř subjektu, který řídí, „pouze“ nedostatečně v písemném vyhotovení správního rozhodnutí popíše a tyto vážné nedostatky jakkoliv jsou „jen“ formálně procedurálního rázu vedou pak k popsaným nezamyšleným důsledkům.
Poukazuji touto cestou tedy alespoň na tuto jedinou, ale zato velmi frekventovanou chybu, protože je při vynaložení elementární péče snadno eliminovatelná a zbývá tak více prostoru pro diskuse, tříbení názorů, zvyšování právního povědomí a analýzu otázek a problémů skutečně meritorního charakteru kupř. kolizi různých zájmů vznikajících v procesu přijímání respektive nepřijímání dětí, žáků a studentů ke vzdělávání a dalším aspektům správního řízení ve školství.
