Na samém sklonku uplynulého roku vyneslo plénum Ústavního soudu ČR v Brně velmi zajímavý a pro regionální školství důležitý a neopominutelný verdikt, který by neměl zapadnout ve víru jiných událostí a svátečního období závěru a přelomu roku a uniknout tak pozornosti především vedoucích pracovníků ve školství, jimž je stěžejně určena tato rubrika. To je také zřejmý důvod, proč jsem se o něm rozhodl touto cestou školskou veřejnost informovat.
Soudci posuzovali návrh skupiny senátorů na zrušení zákona, který školní logopedy zařadil mezi pedagogické pracovníky. Zmínění navrhovatelé zastoupení svým právním zástupcem byli toho mínění, že logopedie má být jeden nedělitelný obor. Novela zákona přijatá v roce 2023, která uvedenou pozici zavedla, kdy školní logoped z povahy věci přizpůsobuje svou odbornou činnost diagnóze stanovené klinickým logopedem hrazeným z finančních prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Soudci v probírané souvislosti připomenuli svobodu volby v péči o zdraví a v odůvodnění uvádějí, že : „pokud se zákonní zástupci dětí s logopedickým problémem(y) rozhodnou svěřit svého potomka namísto klinického logopeda do péče logopeda školského, jehož kompetence se omezují pouze na na péči „nezdravotní“ povahy, nelze jim právo na takové rozhodnutí odepřít“, dodává soudce zpravodaj doc. Vojtěch Šimíček. Řešením případných problémů a namnoze i nereálných očekávání stran například rychlosti nápravy vad – není radikální zrušení zákona, čehož se domáhali navrhovatelé, ale větší dozor a dohled ze strany státu a hlavně osvěta, které – dodávám – není nikdy a nikde dost.
Jestliže právní zástupce procesně nespěšné strany kritizoval posléze mediálně verdikt Ústavního soudu jako příliš „akademický“ a neodrážející skutečný stav věcí v posuzované oblasti, pak je tomu třeba oponovat tak, že právě jeho názor není realistický, protože z mé terénní praxe a konkrétních poznatků alespoň v Moravskoslezském kraji, ale částečně i v krajích sousedících plyne, že péče poskytovaná školskými logopedy je rodiči dětí velmi vyhledávaná, žádaná, bez zdlouhavých objednacích a čekacích lhůt na konzultaci, navíc je obvykle poskytovaná přímo v místě bydliště dítěte a rodičů, bez nutnosti někam dojíždět, což je často pro zaměstnané rodiny nemožné anebo komplikované, s minimálními nebo nízkými náklady za tuto činnost, což je také nezanedbatelný faktor pro většinu rodičů, ale zejména tato péče je prokazatelně vysoce efektivní a přináší kýžená očekávání. Při pravidelné a poctivé docházce dítěte a spolupráci doma se výsledky spočívající v nápravě řečových vad spolehlivě a poměrně rychle dostaví a z ohlasu rodičovské veřejnosti je mně známo, že jsou s pokroky dětí, které jsou zřejmé, spokojeni a rovněž velmi vděčni.
Proto také a tím svůj příspěvek uzavírám, je zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu ČR a rovněž argumentace soudce zpravodaje plně realistické, spravedlivé, právně vysoce přesvědčivě konstruované, velmi citlivé a především v důsledku pak vneslo právní jistotu do této mnohdy podceňované oblasti školských služeb a vzdělávání v ČR.
